Kde a jak najít zkameněliny

výzkum je tou nejzajímavější a nejpříjemnější částí práce paleontologa. Snad jen vyřešení nějaké problematické vědecké otázky se může vyrovnat objevu pozůstatků organizmu, kterého ještě před vámi nikdo neviděl. Jakým způsobem ale najít lokalitu, na které bychom mohli nějakou tu fosílii objevit? A může hledat každý nebo jsou k tomu potřeba nějaké hlubší znalosti? V tomto článku si v několika bodech ukážeme, jak postupovat při výběru vhodné lokality a snad i dojdeme k závěru, že na nacházení zkamenělin není vůbec nic obtížného.

Výběr vhodných hornin

Pakliže s pátráním po životě v dobách minulých teprve začínáte, vašim prvním krokem musí být seznámení se s typy hornin (a obecně znalost základů geologie). Ne ve všech je totiž možné zkameněliny nalézt, a proto je nutné vědět, čemu se vyhnout. Existují tři typy hornin: horniny vyvřelé (vzniklé krystalizací z magmatu; např. granity, bazalty, gabra, diority, syenity), metamorfované (horniny přeměněné prostřednictvím různě vysokých tlaků a teplot; např. fylity, migmatity, granulity, eklogity) a sedimentární (vzniklé litifikací úlomků, biogenně nebo chemogenně; např. pískovce, jílovce, vápence, pěnovce), z nichž paleontology zajímá prakticky pouze poslední typ, tj. horniny sedimentární (některé slabě metamorfované horniny mohou obsahovat zkameněliny také, primárně se však na metamorfity nezaměřujeme). Všem třem typům byla již věnována celá řada knih různé odbornosti, takže ať už člověka zajímá cokoli, co je nějakým způsobem spjaté se vznikem, klasifikací či charakterem jednotlivých typů hornin, neměl by být nejmenší problém si k danému tématu najít zajímavé a informativní podklady. Pro začátek jsou vhodné atlasy hornin, kde bývají stručné informace k nejznámějším horninám doplněné dobrým obrazovým materiálem.

Výběr vhodného období

Další záležitostí, která nás bude zajímat, je výběr vhodného období (ustálení určitého časového úseku). Zde záleží na tom, co přesně nás zajímá. Pokud chceme hledat např. trilobity, omezíme se pouze na horniny prvohorního stáří, konkrétně pak na horniny staré přibližně 525 až 250 milionů let. Z dřívější a ani pozdější doby žádné trilobity totiž neznáme. Jejich hledání v mladších či starších sedimentárních horninách by tedy nemělo smysl. Neznamená to samozřejmě, že se v budoucnu něco takového nějakému šťastlivci nepodaří, avšak k takto významným nálezům většinou dochází jen náhodou.

Výběr vhodného prostředí

Víme už, že abychom našli svoji vytouženou zkamenělinu, musíme hledat v sedimentárních horninách určitého stáří. To ovšem stále není vše, na co bychom se měli zaměřit. Je zde ještě jeden významný faktor, a to sedimentační prostředí. Jako příklad si můžeme znovu zmínit trilobity. Přestože se jednalo o hojné členovce, z nichž některé druhy známe z tisíců exemplářů, jen těžko bychom mohli doufat, že jejich pozůstatky najdeme pokaždé, kdy splníme podmínku, že budeme hledat v prvohorních sedimentech. Trilobiti totiž byli omezení na mořské prostředí, proto by postrádalo smysl, kdybychom po nich pátrali např. v sedimentech usazených v prostředí jezerním.

Jak si vyhledat vhodné lokality?

Jenže jak zjistit, které lokality odpovídají námi zvoleným požadavkům na stáří a prostředí? V případě geologie České republiky je pravděpodobné, že tento problém za vás už dávno vyřešil někdo jiný. Česká republika je totiž z geologického hlediska velmi dobře probádaným územím a existují různé publikace věnované významným paleontologickým lokalitám, proto mnohdy stačí pár okamžiků strávených u dobré knihy, abyste zjistili, které stanoviště by pro vás mohlo být nejzajímavější. Obtížnější už ovšem bývá najít ono stanoviště v terénu. Pokud jsou informace na téma dané lokality staré několik desítek let (to však není podmínkou), je možné, že tato už dávno neexistuje (je třeba zarostlá, což se stává až nepříjemně často), a proto nezbývá než doufat, že se někde v jejím okolí podaří najít nový výchoz, k čemuž mohou posloužit geologické mapy (v měřítku 1:50000 nebo podrobnější).

Byť vše může znít velmi optimisticky, je neustále třeba mít na paměti, že i když se vám podaří najít lokalitu, která přesně odpovídá vašim požadavkům na stáří i prostředí, můžete být neúspěšní a domů jít s prázdnou. V paleontologii je totiž nezbytné štěstí, takže tam, kde někdo jiný našel desítky zkamenělin, nemusíte vy najít prakticky nic.

Rady na závěr?

Než se člověk naučí pohybovat se v terénu, může to chvilku trvat. Je třeba pochopit, že i ta nejurputnější snaha nemusí vést ke kýženému výsledku. Terénní paleontologie je především o praxi a čím častěji se člověk do terénu vypraví, tím je vyšší pravděpodobnost nálezu zajímavých exemplářů, z nichž ty nejzajímavější bývají často tím posledním, co byste očekávali (ano, právě proto jsou nejzajímavější). Pamatujte si, že než se vypravíte na lov zkamenělin, vyplatí se zjistit si o lokalitách, které plánujete navštívit, co nejvíce informací. A se zajímavými nálezy se pak nebojte běhat za paleontology! V nejhorším případě zjistíte, že to, co jste našli, je miliontý stosedmdesátý osmý exemplář trilobita druhu Ellipsocephalus hoffi z jineckého souvrství. A v nejlepším, že v rukou třímáte pravděpodobně nový druh…