Němečtí experti považují 100% veškerého odpadu za recyklovatelný

Doporučení recyklovat

Německá kancléřka Angela Merkelová svolala grémium, které došlo k závěru, že je potřeba radikálně zvýšit proces recyklace. Průměrný Čech vyprodukuje 132 kilogramů každý den, což je ve finále 48 tun za rok. (zdroj: 2) Takové množství tedy v naší republice vyprodukuje každý z více jak 10 miliónů obyvatel. Odpad z domácností přitom z toho tvoří jen malou část. Obrovské množství odpadů vzniká podle Hanse-Petra Repnika (předseda grémia povolaného kancléřkou Angelou Merkelovou (CDU)) spotřebou surovin při produkci zboží všeho druhu.

Ještě stále se přeměňuje značná část surovin po použití na odpad

Ten se následně pálí nebo se odváží na skládky. Bohužel. Všech 15 členů zmiňovaného grémia chce toto co nejrychleji změnit. Za tímto účelem navrhují konkrétní vizi stoprocentní recyklace. Dlouhodobě bychom se podle nich měli zříci spotřeby konečných, neobnovitelných surovin. Tak to alespoň stojí ve zprávě, kterou předložila spolková vláda.

Německo plýtvá zdroji

Vědci v Německu také posuzovali, co se dále děje s odpady a došli k závěru, že Německo plýtvá zdroji. Jejich závěr je tedy spíše negativního rázu. Na jednu stranu dosáhlo Německo mnoha úspěchů v oblasti recyklace. Na druhou stranu se dá ale mluvit o ztrátovém hospodářství, které vyhazuje konečné produkty a jemuž se tak snižuje hojnost zdrojů. To vše uvádí na příkladu umělých hmot a elektrospotřebičů. Ročně se v Německu zlikvidují spálením dva milióny tun plastů, navzdory tomu, že plastové granule stojí od čtyř do pětiset euro za každou tunu. U elektrospotřebičů se recykluje jen okolo 40% a zbytek končí v nádobách na odpad.

Vyvstává otázka jak přimět konzumenty, aby vyhazovaný odpad zhodnotili

Jednou z možností, jak dosáhnout stoprocentní recyklace je, podle německého grémia, podmínka, že by producenti a výrobci do budoucna přebírali odpovědnost za své produkty. „Výrobci musí zodpovídat také za to, že jejich produkty budou po konci své doby životnosti znovuzhodnoceny.“, říká Repnik.

Konkrétně představilo německé grémium následující:

Recyklační povinnost pro výrobce by vedla k tomu, že by produkty byly především jinak koncipovány. Tedy ne jako neopravitelné výrobky, nýbrž jako produkty s dlouhou životností, které jsou opravitelné a následně také znovuzhodnotitelné. Produkty by mohly být spotřebitelům jen pronajímány, přičemž by vlastnictví daného materiálu zůstalo výrobci. Musí být poskytnut nový způsob, jak produkty jako hodnotné suroviny nebo drahé kovy či vzácné půdy využívat efektivněji než dříve. Měly by být poskytnuty silnější stimuly k rozvoji nových znovuobnovitelných materiálů a recyklačních technologií.

Podle Repnika je politika spolkové vlády týkající se nerostných surovin příliš jednostranná

„Ministerstvo hospodářství se stará o to, že my (Němci) můžeme efektivně nakupovat nerostné suroviny v zahraničí, ale už neexistuje žádná strategie, co se týká surovin, které máme v naší zemi.“ říká Repnik, který byl po několik let politikem strany CDU a přes dvacet let poslancem spolkového sněmu.

Odpadní materiál jako naleziště nerostných surovin

Pro budoucnost je ale rozhodující nahlížet na produkty jako jsou auta, elektrické spotřebiče a umělé hmoty jako na potencionální zásoby nerostných surovin. A také je tak využívat. Tento cíl, dosáhnout stoprocentní recyklace všech surovin, zní dnes ještě stále vizionářsky, je ale uskutečnitelný.

Zdroje:
1) www.spiegel.de
2) hnutiduha.cz