Jak jsme zachraňovali konipasí samičku

Začali jsme tedy pátrat odkud se ten krásný pronikavý konipasí hlásek ozývá. Z venku to nebylo. To bylo jasné. V místnostech kde byl slyšet taky nikde nepoletoval. „Jasně, zapadl komínem do šachty a nemůže ven“ napadlo manžela.

Popadli jsme tedy baterku a šli prozkoumat komínovou šachtu. A ejhle. Po chvíli pátrání se ve světle baterky objevila krásná konipasí samička. Koukala na nás usazená na nějakém výběžku a vůbec se jí k nám nechtělo. „No jo, ale jak ji dostaneme ven?“ říkáme si.

„Rukou na ní nedosáhnem navíc bude se bát a bude se schovávat.“ Po chvíli přemýšlení se rozhodujeme zkusit ji nahnat k otvoru kterým jsme svítili pomocí něčeho dlouhého strčeného do protějšího otvoru z koupelny. Nebylo to snadné ale po chvíli se zadařilo. Konipasí samička vylétla z díry a zamířila si to z WC přímo na okenní parapet. „Viditelně nemá žádná zranění“, zajásali jsme. Na parapetu jsme ji opatrně odchytili a donesli na balkón. Holka z toho všeho byla tak zmatená, že se jí vůbec nechtělo odletět. Dobu poskakovala v truhlíku s květinami. Nakonec se však rozhodla konečně odletět na lípu stojící kousek od našeho domu.

To co se dělo potom se dá jen těžko popsat. Ani jsem netušila co máme kolem ptáků. Snad všichni se najednou slétli k naší konipasí samičce a začal neuvěřitelný uvítací koncert. Nic podobného jsem dosud nezažila.

Po podrobnějším prozkoumání šachty jsme našli ještě jednoho bohužel již uhynulého ptáka. Samička mu nejspíše přiletěla na pomoc a uvízla tam.