Maloplošná zvláště chráněná území Karvinska

Charakteristika okresu Karviná

Z geografického hlediska
Okres Karviná se nachází v Moravskoslezském kraji, jeho sídlem je město Karviná. Pyšní se rozlohou 356,24 km² a 276 660 obyvateli, čímž se stal 15. nejvíce zalidněným městem České Republiky. Na severozápadě sousedí s okresem Opava, na západě s okresem Ostrava – město a na jihu s okresem Frýdek - Místek, všechny v Moravskoslezském kraji. Z východu a ze severu je okres vymezen státní hranicí s Polskem. Do okresu Karviná patří 7 měst - Karviná, Havířov, Bohumín, Český Těšín, Orlová, Petřvald, Rychvald a 9 obcí - Albrechtice, Dětmarovice, Dolní Lutyně, Doubrava, Horní Suchá, Chotěbuz, Petrovice u Karviné, Stonava a Těrlicko.

Podnebí
Oblast leží na přechodu mezi atlantským a vnitrozemským podnebím. Je otevřena k severovýchodu a proto do ní snadno pronikají chladné větry. Průměrná teplota v zimních měsících se pohybuje mezi -2 - -4 C, letní průměrné teploty dosahují 17 . 20 C, počet letních dnů se pohybuje mezi 40 - 70, počet dnů se sněhovou pokrývkou bývá 50 – 70.

Povrch
Zemský povrch je spíše plochý až mírně zvlněný. Nejvyšší bod území Karvinska je ve výšce 427 m (kopec Šachty u Koňákova), nejníže položeným místem je soutok Odry a Olše u Kopytova (193 m). Průměrná nadmořská výška činí 230 m.

Karvinsko spadá do provincie západní Karpaty a jeho převážná část náleží ke geomorfologickému celku Ostravská pánev. Reliéf Ostravské pánve má charakter ploché pahorkatiny s oblými hřbety. V širokých nivách řek převládají rovinné úseky lemované strmými, nepříliš vysokými terasami s četnými prameništi. Odlišný charakter mají severní a jižní části území. Pro Ostravskou pánev jsou charakteristická silná antropogenní narušení vlivem hustého osídlení a těžkého průmyslu. Jižní část území zasahuje do geomorfologického celku Podbeskydská pahorkatina, který je charakteristický vlhkou pahorkatinou na měkkých sedimentech, z níž vystupují kopce z pískovcového flyše.

Vodstvo
Řeka Stonávka, která pramení v Moravskoslezských Beskydách na východním úbočí vrcholku Čupel ( 872 m.n.m.) Její přítoky jsou : Černý potok, Mlýnka, Sušovský potok či Křivý potok. Ústí do řeky Olše.

Lučina : pramení na severním úbočí vrcholku Prašivá ( 843 m.n.m.) a v nadmořské výšce 600 metrů. Jižně od Havířova je na toku řeky Lučiny vybudovaná přehradní nádrž Žermanice. Na území Slezské Ostravy pod Slezským hradem ústí Lučina do Ostravice.

Olše : Řeka Olše pramení v oblasti Slezských Beskyd na západním úbočí vrcholku Ganczorka ( 909 m.n.m.). Jejími přítoky jsou řeky Lomná, Ropičanka a Stonávka.

Maloplošná zvláště chráněná území na Karvinsku

Přírodní památka Hraniční meandry Odry

Datum vzniku : 6.9.2006
Vyhlašovací dokument:
Úplný název : Hraniční meandry Odry
Vydal : Krajský výbor Moravskoslezského kraje
Vydáno : 06.09.2006
Datum účinnosti : 01.11.2006

Plán péče:
Schválil Krajský úřad Moravskoslezského kraje Ostrava
Datum schválení : 3.3.2007
Platnost : 01.01.2006 - 31.12.2017
Kód ZCHÚ : 3369

Základní popis:
Bohumínské meandry Odry tvoří osm kilometrů dlouhé území od hraničního přechodu Bohumín-Chalupki až po soutok Odry s Olší. V tomto území, kde probíhají přirozené korytotvorné pochody, žije 20 druhů savců, hnízdí na 60 druhů ptáků. Příklad vyskytujících se druhů : škeble rybničná (Anodonta cygnea ), jelec jeseň ( Leuciscus idus ), užovka podplamatá ( Natrix tesellata ), starček bahenní (tephroseris crispa) nebo brslen evropský ( Eunymus europaeus ).

Předmět ochrany : Předmětem ochrany přírodní památky je úsek meandrujícího toku řeky Odry na česko-polské hranici od soutoku s Olší po Starý Bohumín, lužní porosty navazující na vodní tok a stálé i periodické vodní plochy a evropsky významná lokalita Meandry Dolní Odry. Území je součástí soustavy Natura 2000 jako evropsky významná lokalita. Vyhlášení meandrů zvláště chráněným územím navrhli vědci ze Světového fondu na ochranu přírody, kteří mapovali povodí Odry před deseti lety.

Přírodní památka Meandry Lučiny

Datum vzniku : 1.1.1992
Vyhlašovací dokument :
Úplný název : Vyhláška, kterou se určuje chráněný přírodní výtvor „meandry Lučiny“
Vydal : Okresní úřad Karviná
Vydáno dne 25.11. 1991
Datum účinnosti : 1.1. 1992

Plán péče :
Schválil Krajský úřad Moravskoslezského kraje Ostrava
Datum schválení : 6.6.2007
Platnost : od 1.1.2008 – 31.12 2017
Kód ZCHÚ : 1364

Základní popis :
Meandry Lučiny je přírodní památka na území města Havířova o rozloze 40.7 ha. Je tvořena přirozeným neregulovaným tokem řeky Lučiny který se vine v délce cca 2,5 km říčními Meandry v několikametrových hliněných naplaveninách, a na něj navazujícími mokřady, lužním porostem a většími druhotnými loukami.

Korytotvorná činnost řeky neustále mění polohu a tvar meandrů a podílí se na vzniku řečiště s velkou rozmanitostí rostlinných a živočišných druhů, které jsou na jednotlivé niky řečiště vázány. Jsou to zejména : lednáček říční ( Alcedo athhis ), střízlík obecný ( Troglodytes troglodytes ), kulík říční (Charadrius dubios ), skorec vodní (Cinclus cinclus ), rak říční. (Astacus astacus ), střevle potoční (Phoxinus phoxinus), mihule potoční (Lampetra planeri ),vážka bělořitná (Orthetrum albistylum).

Předmět ochrany :
Niva s meandrujícím tokem a zachovalými břehovými porosty

Hlavním před mětem ochrany je neregulovaný tok řeky Lučiny, který po mnohá desetiletí vytváří četné říční zákruty (meandry) v několikametrových naplaveninách a na něj navazující mokřady či drobné rybníčky.

Díky tomu, že lidských zásahů je tady opravdu málo,můžeme zde najít široké spektrum druhů, ať už rostlinných nebo živočišných jako například konipas horský ( Motacilla cinerea ), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), křivatec žlutý (Gagea lutea), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) a prvosenka vyšší (Primula elatior) a pižmovka mošusová (Adoxa moschatelina).

Na mokřadech se vyskytují i ropuchy zelené (Bufo viridis), ropuchy obecné (Bufo bufo) a skokana zeleného (Rana esculenta ), dále čolek obecný (Triturus vulgaris), šidélko znamenané (Erythromma viridulum) a vážka bělořitná (Orthetrum albistylum).

Velmi mě překvapuje, že i obyvatelům Havířova a okolí není osud Lučiny a jejích meandrů lhostejný a každým rokem organizují různá čištění řeky, v minulých deseti letech dokonce i hloubili mokřady v místech, kde se původně vyskytovaly s cílem opět obnovit původní faunu a flóru.

Přírodní památka Věřňovice

Datum vzniku : 25.4. 1989
Vyhlašovací dokument :
Úplný název : Přírodní památka Věřňovice
Vydal : Okresní národní výbor Karviná
Vydáno :25.4.1989
Datum účinnosti : 15.5. 1989

Plán péče :
Schválil Krajský úřad Moravskoslezského kraje Ostrava
Datum schválení : 30.4.200
Platnosti : 01.01.2008 - 31.12.2017
Kód ZCHU : 1227

Základní popis :
Nachází se v blízkosti obce Věřňovice mezi tokem řeky Olše a hranicí s Polskem. Má rozlohu 4,59 ha. Přírodní památku Věřňovice tvoří přirozený lužní les, který roste na říční terase. V oblasti se daří řadě chráněným druhům rostlin a živočichů, kupříkladu sněženka podsněžník ( Galanthus nivalis ), bledule jarní ( Leucojum vernum ), trnka obecná (Prunus spinosa), psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides ) nebo jezeves lesní ( Meles meles ).

V případě narušení (vykácení) lužního lesu dochází k rychlé invazi křídlatek a netýkavek žláznatých. Tvrdý luh je v typické podobě zastoupen jako liniová společenstva podél cest, na hrázích bývalých rybníků nebo jako okrajové lemy lužních lesů na hraně bývalých břehů Olše. Zachovaly se zde přirození jedinci dubů letních (Quercus robur), jasanů ztepilých (Fraxinus excelsior), místy jilmů vaz (Ulmus laevis), lip srdčitých (Tilia cordata), javorů babyka (Acer campestre).

Předmět ochrany :
Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a páchník hnědý (Osmoderma eremita). V případě protnutí dálnice D47 dojde k úbytku přirozených stanovišť pro tyto druhy, je proto nutné, aby došlo k umělému zavodnění a vytvoření tůní, které vytvoří potřebné podmínky k přežití. Také musí dojít k vytvoření migračního přechodu, nejlépe pod vozovkou, aby nedocházelo k úhynu jedinců během doby páření.

Přírodní rezervace Skučák

Datum vzniku : 20.10. 1969
Plán péče :
Autor : Kneblová Ivona, Czernik Adrián
Schválil : Krajský úřad Moravskoslezského kraje Ostrava
Datum schválení : 16.4.2008
Platnost : od 1.1.2008 – 31.12 2017
Kód ZCHÚ : 395

Základní popis :
Skučák se nachází v blízkosti města Rychvald, má rozlohu 30,08 ha a je v nadmořské výšce 215m.n.m.

Jedná se o území tvořené vodní plochou rybníka, rákosinami a podmáčenými loukami, součást rybniční soustavy ostravsko-karvinské pánve.

Přestože se rybník nachází v blízkosti města, nachází se zde mnoho i silně ohrožených živočichů. Kupříkladu: čolek obecný, rosnička zelená ( Hyla arborea ),skokan zelený ( Rana esculenta ), skokan ostronosý (Rana arvalis ), potápka roháč ( Podiceps cristatus ), čírka obecná ( Anas creca ), čírka modrá (Anas querquedula), lžičák pestrý ( Anas clypeata ), moták pochop ( Circus aeruginosus ), chřástal polní ( Crex crex ), lasice hranostaj ( Mustela eminea ), tchoř tmavý ( Mustela putorius ), plavín leknínovitý (Nymphoides peltata )

Předmět ochrany :
Rybník se vzácnou květenou (plavín leknínovitý) a bohatou avifaunou.

Aktuální stav :
V době vyhlášení byla vodní hladina pokryta chráněnými druhy plavínem štítnatým (Nymphoides peltata) a nepukalkou vzplývající (Salvinia natans). V důsledku zavedení intenzivního chovu ryb, včetně býložravých, bohužel tyto druhy vymizely. Ochrana přírody usiluje o revitalizaci rybníka, odbahnění, snížení obsádky ryb a reintrodukci plavínu štítnatého.(Nymphoides peltata ). Domnívám se, že vzhledem k tomu, že je velmi blízko města a jsou k němu vytvořené i cyklostezky a podobně, měl by se omezit vstup lidí do této rezervace. Určitě bych nechala určitou část území pro veřejnost, ovšem většinu rezervace bych veřejnosti znepřístupnila, kvůli ochraně výše uvedených druhů, mezi kterými jsou i silně ohrožené druhy, jako například plavín leknínovitý a čírka modrá či chřástal polní.

Přírodní rezervace Velké doly

Datum vzniku : 15.3. 1990 ( Okresním národním výborem Frýdek – Místek )
Vyhlašovací dokument :
Úplný název : Vyhláška, kterou se určuje chráněný přírodní výtvor „Velké Doly“ .
Vyhlašovací dokumentaci vydal : Ministerstvo životního prostředí ČR
Datum vydání : 11.6. 1992
Datum účinnosti : 13.8.1992
Číslo vyhlášky : 395/1992 Sb.

Plán péče :
Autor : Kvita Dalibor, Žárník Milan
Schválil Krajský úřad Moravskoslezského kraje Ostrava
Datum schválení : 23.7.2007
Platnost : od 1.1.2008 – 31.12 2017
Kód ZCHÚ : 1338

Základní popis :
Velké doly je přírodní rezervace, která se rozkládá v prostoru mezi městy Český Těšín a Třinec. Nachází se v nadmořské výšce 282 až 356 metrů a má rozlohu 30,5 ha.

Rezervaci Velké doly tvoří přirozený smíšený lesní porost v Těšínské pahorkatině s lipovými habřinami a řadou chráněných druhů rostlin. Přírodní rezervace se rozprostírá v nivě řeky Olše a na západním svahu protáhlého kopce, který tvoří těšínský vápenec. Během těžby vápence byly dubové bučiny káceny a nahrazovány habrem obecným ( Carpinus betulus) , lípou malolistou (Tilia cordata ) a velkolistou (Tilia platyphyllos ) , javorem babykou ( Acer campestre ) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus ) . Dále zde můžeme najít lísku obecnou (Corylus avellana ) , svídu krvavou (Cornus sanguinea ) , hloh jednosemenný (Crataegus monogyna ) a bez černý ( Sambucus nigra )

Z bylinek se zde nachází okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) , lilie zlatohlávek (Lilium martagon ) , jaterník podléška ( Hepatica nobilis ) , áron karpatský (Arum cylindraceum ) , lýkovec jedovatý (Daphne mezereum ) , česnek medvědí ( Allium ursinum ) , dymnivka dutá (Corydalis cava) a hvězdnatec zubatý(Hacquetia epipactis) , nazývaný též Těšínský kvítek. V lesních porostech byly pozorovány více než čtyři desítky druhů ptáků. Hnízdí tu mimo jiné lejsek šedý (Muscicapa striata) a sluka lesní (Scolopax rusticola).

Co se týče měkkýšů, Z hlediska ekologického členění (LISICKÝ 1991) je pro malakofaunu celého území PR Velké Doly charakteristická převaha lesních druhů (66 %) s dominancí mezohygrofilních lesních druhů (44 %). Přísně lesní druhy se uplatňují 22 %. Z náročnějších přísně lesních druhů byl zjištěn Discus perspectivus.

Vzhledem k ohroženosti jednotlivých druhů byl nalezen 1 druh z kategorie zranitelný Discus perspectivus. Dále bylo nalezeno 5 druhů náležejících do kategorie téměř ohrožený :Ena montana, Macrogastra ventricosa, Oxychilus glaber, Petasina unidentata a Deroceras praecox.

Předmět ochrany :
Zbytky přirozených porostů , hlavně dubohabřin významných pro drobné živočišstvo. Třinecko a Těšínsko je opravdu krajina hodně poznamenaná antropogenními vlivy, hlavně díky těžkému průmyslu. Velké Doly jsou oblastí, která také trpí těmito vlivy a proto si myslím, že by se měla více chránit. Jenže… Byla už hodně poškozena těžbou vápence, zmizely původní porosty a byly nahrazeny jinými, už ovšem umělými. Na bylinné potro to sice vliv nemělo, ovšem zmizely původní druhy dřevin, které se zde už nevrátí.

Vzhledem k tomu, že přirozené porosty, které jsou stanovištěm pro mnoho drobých živočichů, ubývají, měli bychom se snažit je více chránit. Většinu oblasti bych znepřístupnila veřejnosti,pouze malou část bych věnovala na rekreační účely, jako je například výstavba cyklostezek.

Zdroje :
www.iszp.kr-moravskoslezsky.cz
www.meandryodry.wz.cz
http://drusop.nature.cz/
www.turistik.cz
www.env.cz
www.aopk.cz